Lži, zatracené lži a Netflix: Charakterová vražda Lva Trockého

„Trockij“, současný seriál Netflixu, produkován ruskou státní televizí, je skandálním překroucením jak života Trockého, tak Říjnové revoluce.- Alan Woods a Josh Holroyd reagují na toto urážlivé zobrazení odkazu Trockého a Bolševiků.

[Read the original in English]

Jak neoslavovat Ruskou revoluci (Osobní poznámka od Alana Woodse)

„Pokud řeknete dostatečně velkou lež a budete ji dostatečně opakovat, bude jí uvěřeno“ - Josef Goebbels (Hitlerův ministr propagandy)

7. listopadu 2017 jsem mluvil na setkání v Trockého muzeu v Mexico city, k oslavě stého výročí Říjnové revoluce, společně se svým starým přítelem a soudruhem Estebanem Volkovem, vnukem velkého ruského revolucionáře Leona Trockého. Na místě byl také tehdejší ruský velvyslanec v Mexiku, Eduard Malayán. Během mého projevu jsem poukázal na to, že to byl paradox, že Říjnová revoluce byla oslavována v každé zemi světa s výjimkou Ruska.

Někdy může být mlčení více výmluvné než slova. Skutečnost, že sté výročí října bylo vynecháno v oficiálních médiích Ruské federace s ohlušujícím tichem, nám říká vše, co potřebujeme vědět o postoji současné vládnoucí kliky v Kremlu, k největší události v historii. Tito lidé jsou bytostmi kapitalistické kontrarevoluce, kteří se dívají na ruskou revoluční minulost s neskrývanou nenávistí a averzí, která je v samé podstatě odrazem jejich hluboce zakořeněného strachu.

V odpovědi na mé poznámky velvyslanec uvedl, že ruská revoluce nebyla zapomenuta a že „V Rusku není nikdo, kdo by nevěděl, že Trocký byl velkým revolucionářem“. Aby podpořil své tvrzení, vysvětlil, že Ruská televize připravovala seriál o Trockém.

Nemám důvod pochybovat o upřímnosti velvyslancových připomínek. Připadal mi, jako upřímný muž, který měl velmi dobré vztahy s muzeem Trockého a Estebanem Volkovem. Stejně tak mi bylo jasné, že společně s velkou většinou občanů Ruské federace měl velmi málo znalostí o myšlenkách a roli Trockého. Dokonce to, co řekl o Leninovi a Bolševické straně nebylo úplně přesné. Ale abych byl fér, ten muž nebyl historik, ale profesionální diplomat.

O několik měsíců dříve obdržel Esteban Volkov žádost od ruské společnosti k filmování v prostorech muzea Trockého, které bylo původně domem, kde Trocký žil, a místem, kde byl 20. srpna 1940 zavražděn Stalinistickým agentem.

Cíl filmařů byl popsán následovně (cituji z korespondence): „Dokument o 100 letém výročí Říjnové revoluce, a jejím dopadu ve světovém měřítku“.

Odůvodněním pro natáčení mělo být to, že mělo být „součástí diskuze o vlivu Říjnové revoluce v Latinské Americe“. Nebyla tu však zmíněna skutečná povaha onoho plánovaného seriálu o Trockém.

Esteban zažádal o kopii scénáře, který mu byl předán v ruštině. Vnuk Trockého však už dávno zapomněl ruský jazyk, kterým nedokáže mluvit ani číst, ale s pomocí Google překladače byl najednou záměr autorů jasný. V této fázi netušil, že tento text byl prvním krokem k zahájení té nejohavnější kampaně pomlouvání, která by začernila památku jeho dědečka. Ale už věděl dost, aby odmítl povolení k natáčení uvnitř muzea.

Dne 3. února 2017 napsal velvyslanci:

„Velvyslanec Eduard Malayán

„Vážený velvyslanče,

„Musím s vámi konzultovat, že jsem obdržel dvě žádosti o natáčení. Nejsem si jistý vážností toho, co ti lidé navrhují, [ale] mým morálním závazkem je zachovat historickou pravdu.

„Posílám navrhovaný scénář, který mi poslali. Nemá nic společného s historickou pravdou.

„S pozdravem

„Esteban Volkov“

Lidová fronta padělatelů

Mini-seriál „Trockij“, režírovaný Alexandrem Kottem a Konstantinem Statským, se poprvé objevil na oblíbené televizní stanici „Pervij kanal“ Ruské federace v listopadu 2017. Tento státem kontrolovaný kanál pravidelně chrlí informace dle linií Kremlu. Není pochyb o tom, že rozhodnutí zahájit kampaň proti Trockému bylo učiněno s plným souhlasem Vladimíra Putina a velmi pravděpodobně i z jeho osobní iniciativy.

Putin nedělá tajemství ze své nenávisti k Leninovi a Bolševikům, které obvinil, že umístili „časovanou bombu“ pod ruský stát. Je však povinen postupovat opatrně během svých útoků na Lenina, který je respektován miliony lidmi v Rusku. Neochotně musel popřít, že vláda měla nějaký úmysl, vzít Leninovo tělo z jeho hrobky na Rudém náměstí, varující proti před „jakýmikoliv kroky, které by mohly rozdělit společnost“.

Ale když přijde na Trockého, muž v Kremlu nemá žádné takové omezení. Veškerá jeho nenávist a žluč proti revoluci může být uvolněna. Žádná urážka není příliš drsná, v této kruté práci není žádné falšování příliš hrubým. Ale co je zřejmé, je to, že skutečným cílem není pouze Trocký, ale i Lenin, Bolševická strana a Říjnová revoluce samotná.

Díky monopolní kontrole státní televize, byl Putin schopen dodávat tento jed do domovů milionů nic netušících ruských občanů. Krmeni po desetiletí stabilní stravou lží o roli Leninova hlavního spojence a ochránce Ruské revoluce, nemají žádné prostředky ke kontrole faktů. Padělatelé se velice silně spoléhají na tuto skutečnost. Mohou opakovat ty nejneuvěřitelnější lži s naprostou důvěrou. Vědí, že „pokud hodíte dostatek špíny, část z ní se uchytí“. A v tomto seriálu je dost špinavých věcí na to, aby naplnily několik nákladních vozů.

Toto je samo o sobě dost špatné. Věci se však staly velmi vážnými, když bylo oznámeno, že se obří americká zábavní společnost Netflix rozhodla vysílat seriál na mezinárodní úrovni v různých jazycích. Nyní se to zdá velmi zvláštní. Již po nějakou dobu se masová média na západě podílejí na hlučné kampani, která se snaží obvinit Rusko ze všeho, od zvolení Donalda Trumpa po špatné počasí a nachlazení. Obviňují Ruský stát ze zasahování do jejich vnitřních záležitostí (jako by se sami nevměšovali do záležitostí někoho jiného).

Zejména obviňují Rusko z „šíření falešných zpráv“ k oklamání veřejného mínění. Ale teď, jako mávnutím kouzelného proutku, všechny pochybnosti o pravdivosti ruských médií mizí ve vzduchu jako mýdlové bubliny. Netflix vítá seriál o Trockém, inspirovaný Kremlem, jako manu z nebes.

Zjevně se v tomto případě nejedná o fake news, ale naopak o „úžasný nový pohled na pokroucenou mysl revolucionářského monstra“. V době, kdy myšlenky socialismu (a dokonce i marxismu) vytvářejí buržoazií nevítaný comeback v americké politice, je tento seriál načasovanou připomínkou „zla socialismu a komunismu“. Ve skutečnosti to nemohlo přijít v lepší dobu!

Před několika dny nám Esteban poslal následující e-mail:

„Milý Alane a Anno

„Stačilo mi vidět první epizodu této trapné a vulgární karikatury Trockého, kterou vymysleli Alexandr Kott a Konstantin Starsky, aby mi utvořili jasný názor na tento ubohý seriál.

„Mohu ručit za to, že toto vyobrazení je světelné roky daleko od muže, kterým můj dědeček opravdu byl. Vzpomínám si na něj velmi dobře jako na člověka s mimořádnou inteligencí, jehož celý život byl charakterizován naprostou oddaností boji za socialismus. A v tomto boji se formovala celá jeho osobnost.

„Jako člověk byl velkorysý, ohleduplný, vždy připravený trpělivě vysvětlovat a politicky vzdělávat soudruhy, vyzařováním ducha vitality, optimismem a svým dobrým smyslem pro humor, vytvářel veselou a vřelou atmosféru v jeho prostředí. Byl neúnavným dělníkem revoluce, jež neutrácel zbytečně ani minutu své existence.

„Nejvíc mě ale zaujalo jeho absolutní a neměnné přesvědčení o nevyhnutelném vítězství socialismu a budoucnosti lidstva.

„Co se týče poslední epizody, která se zabývá vraždou mého dědečka, ukázali se Kott a Statský jako nejhorší padělatelé historické kinematografie. A Netflix ukazuje naprostou nezodpovědnost v šíření falešné historie v obrovském měřítku.

„Úplná falešnost verze představené v seriálu byla již dávno prokázána přesným a nezvratným způsobem, mexickou vládou, která po dnech po atentátu provedla pečlivou rekonstrukci vraždy v zahradě domu Lva Trockého. Detektiv mexické policie Jesús Vazquez seděl na židli, zatímco vrah Ramón Mercader (A.K.A. „Jacson“) předvedl s rolovanými novinami v pravé ruce, jak udeřil zezadu Lva Trockého do hlavy. Nelze tedy pochybovat o skutečnostech případu.

„Kde Kott a Statský sehnali příběh o údajném boji, v němž měl Jacson zabít Trockého v „sebeobraně“? To byl výmysl Stalina, pro kterého bylo nutné skrýt fakta o této zrádné vraždě další neslavnou zradou. Prostřednictvím svých agentů namaloval obraz boje tváří v tvář s mužem, který měl být rozčarovaným zastáncem Trockého.

„Konstantin Umansky, který byl tehdejším ruským velvyslancem v Mexiku, dostal úkol, který byl podpořen neomezenou částkou peněz, aby podplatil mexickou vládu, aby tuto verzi přijala. Ale zjevně nedosáhl svého cíle. Umanský byl uvolněn ze své pozice v Mexiku a poslán jako velvyslanec do malé republiky Kostariky. Ale nikdy nedorazil. Během úsvitu 25. ledna 1945, letadlo, ve kterém se společně se svou rodinou nacházel, explodovalo při vzletu z vojenského letiště v Mexico city. S těmito metodami Stalin odměňoval neúspěch.

„Těchto pár faktů (je jich mnohem více) může sloužit k odhalení lživosti tohoto absurdního a ohavného seriálu, který systematicky ignoruje fakta, aby představil světu kriminální zkomolení života velkého revolucionáře.

„Kott a Statský nejen cynicky oživují Stalinovy dlouho diskreditované výmysly, ale také do nich další přidávají, vrhajíc ty nejabsurdnější a nejnepravděpodobnější fantazie do tohoto jedovatého nápoje. Konečný výsledek může být popsán pouze jako veledílo umění filmového historického falšování.

„S pozdravem

„Esteban Volkov-Bronštejn

Muzeum Trockého,

Mexico City, 5. března 2019“

Mezinárodní Marxistická Tendence z celého srdce podporuje kampaň na obranu osobní cti a revoluční integrity Leona Trockého, což je věc, které Esteban Volkov zasvětil celý svůj život. K tomu věnujeme naši odpověď padělatelům a pomlouvačům. Slovy muže, který společně s Leninem vedl dělnictvo k vítězství v roce 1917, „Lokomotivou dějin je pravda, nikoliv lži“.

Alav Woods, 10. března 2019

Jak Putin a Netflix zavraždili Trockého

Každá vládnoucí třída žije ve strachu z revoluce. Dokonce i vzpomínky na revoluce dávno uplynulé je naplňují hlubokými obavami. Reakční francouzští historici proklínají vzpomínku na Robespierra a Marata téměř dvě a půl století od útoku na Bastilu. Thomas Carlyle, slavný skotský historik, řekl, že ještě předtím, než mohl psát o velkém revolucionáři 17. století, Oliveru Cromwellovi, „musel nejprve vytáhnout jeho tělo zpod hromady mrtvých psů.“ Když se Anglický monarcha Karel II. vrátil ze svého francouzského exilu, nařídil, aby bylo mrtvé tělo Olivera Cromwella vykopáno a oběšeno. Nyní Ruští oligarchové dělají to samé.

Strach z revoluce je o to větší v současné třídě těch, kteří se stali obscénně bohatými tím, že stáhli kůži z mrtvého těla Ruské revoluce. Hloubka jejich strachu je přímo úměrná intenzitě jejich nenávisti k Říjnové revoluci a jejím vůdcům. Tento strach a nenávist, a nic jiného, stojí za špatným a zlomyslným zobrazením Lva Trockého v tomto seriálu.

Říjnová revoluce spojila dohromady vše, co bylo progresivní, poctivé a čisté v ruské společnosti. Ukončila zkažený, zkorumpovaný a chátrající režim, a otevřela cestu novému a lepšímu světu. Starý režim byl ztělesněn Rasputinem, opileckým a zkaženým mnichem, který vládl nad carem a jeho rodinou. Car Mikuláš, který byl nyní prohlášen ruskou pravoslavnou církví za svatého, byl svým současníkům znám jako Mikuláš krvavý, šampion fašistických Černosotněnců, kteří se specializovali na vraždění a mučení Židů.

Existuje slavný revoluční plakát s názvem „Soudruh Lenin čistí svět od špíny“. Plakát zobrazuje vůdce Ruské revoluce vyzbrojeného velkým koštětem, odmetajíc pryč kněží, bankéře a monarchy. Toto je přesný a výstižný popis toho, čeho Ruská revoluce dosáhla, před více než sto lety. Říjnová revoluce přinesla lidu Ruska pokrok, industrializaci, vzdělání, vědu, kulturu a naději na lepší budoucnost. Ale s navrácením kapitalismu bylo všechno vráceno zpět.

Historická regrese

Ve své brilantní knize „Zrazená revoluce“, napsané v roce 1936, předpověděl velký ruský revolucionář Lev Trocký s neuvěřitelnou předtuchou, co by pro Sovětský svaz znamenal návrat kapitalismu.

„Kolaps sovětského režimu by nevyhnutelně vedl ke zhroucení plánovaného hospodářství, a tím ke zrušení státního majetku... Pád současné byrokratické diktatury, pokud by nebyl nahrazen socialistickou mocí, by tak znamenal návrat ke kapitalistickým poměrům s katastrofickým úpadkem průmyslu a kultury.“ (přeloženo z originálu: Leon Trotsky, The Revolution Betrayed, pp. 250-1)

Po pádu Sovětského Svazu byly obyvatelům Ruska představeny veškeré radosti kapitalismu: nemilosrdné vykořisťování, krádeže a podvody v o ohromném měřítku, nekontrolovatelný zločin, mafie, drogy, náboženství, mysticismus a pověry. To byl návrat ke špatným starým časům, ve kterých byl zkažený režim Rasputina reprodukován v ještě krutější podobě.

Přes noc bylo veškeré bohatství, které bylo vytvořeno námahou sovětské dělnické třídy v průběhu desetiletí, vydrancováno hrstkou chamtivých a parazitických oligarchů. Namísto demokracie se ruský lid ocitl v železném sevření nenasytné kleptokracie. Na vrcholu této obrovské pyramidy korupce stojí nový car, Vladimír Putin, který ve své osobě spojuje všechny zhoubné a odpudivé rysy kapitalistické kontrarevoluce.

Vladimír Putin byl dřívějším agentem KGB, nenáviděné tajné policie starého stalinistického režimu. Před pádem Sovětského svazu věrně sloužil zájmům stalinistické byrokracie a prozpěvoval chválu tomu, čemu se dříve říkalo sovětský „socialismus“. 7. listopadu by se připojil k oslavám Říjnové revoluce – revoluci, která byla zrazena byrokratickým Stalinistickým obsazením, jehož zájmům oddaně sloužil.

Nyní však pan Putin, stejně jako jeho kamarádi, zpívá jinou písničku. Hází špínu na vzpomínku Říjnové revoluce a její vůdce, Lenina a Trockého. Toto není náhoda. Putin v jeho skromných kontrarevolučních počátcích prosperoval z účasti v rabování sovětského státu. Nyní brání zájmy této nafoukané armády zlodějů, gaunerů a podvodníků, kteří tvoří ruskou oligarchii.

Putin, stejně jako tradiční mafiánský kmotr, chrání své klienty před hněvem nemajetných mas. Hájí jejich právo držet si majetek tvořený miliardami dolarů, který ukradli lidem pod heslem „privatizace“. Na oplátku za své služby byl odměněn obrovským množstvím kořisti, která z něj dělá jednoho z nejbohatších mužů na planetě Zemi. Služebník se stal pánem. Zatímco chrání zájmy oligarchů, pokládá jeho důkladně vyleštěnou botu na jejich krky a likviduje ty, kteří neslouží jeho zájmům, jednoduchým způsobem zatčení a uvězněním.

Putin převzal plnou moc nad státem. Považuje se za ztělesnění Ruska. Je pomazaný svatou pravoslavnou církví, jejíž biskupové jsou jeho poslušnými psíčky, hrající roli duchovní policie vedle té v uniformách, která drží masy pod kontrolou zbraněmi a obušky. Stručně řečeno, je to nový car.

Avšak navzdory vnějšímu vzhledu absolutní moci, nový car nikdy nespí klidně. Společně s oligarchy, které reprezentuje, je neklidný ohledně svého nově získaného bohatství a moci. Tito uzurpátoři a povýšenci cítí, že udržení jejich bohatství je nejisté. Rusové mají dobrou paměť a v Kremlu straší duch – duch roku 1917

„Peníze nepáchnou“

Když římský císař Vespasián chtěl získat peníze tím, že by uložil daň na užívání veřejných záchodů, jeho syn Titus, který evidentně měl nějaké zábrany, nebo alespoň bystrou čichovou citlivost, protestoval proti tomuto návrhu. Jako odpověď, zvedl jeho otec stříbrnou minci se slovy: Non olet - „tato nezapáchá“

Od té doby, co se Sovětský svaz rozpadl, došlo v Rusku k pravé tsunami knih, článků a televizních dokumentárních filmů, které se vzájemně předhánějí, aby zjistili, kdo dokáže produkovat nejvíce dotěrných lží, hloupějších pomluv a nejvíce groteskních urážek směřujících proti Říjnové revoluci a Bolševikům. Velký počet spisovatelů a historiků, kteří ještě nedávno byli členy takzvané Komunistické strany Sovětského svazu, se nyní stali nejhorlivějšími obhájci kapitalistické tržní ekonomiky. Ti samí lidé, kteří strávili celý svůj život psaním těch nejvíce patolízalských chval o straně a jejích slavných vůdcích, nyní píší četné knihy, které odsuzují Ruskou revoluci, socialismus a veškeré jejich dílo.

Je těžko poznat, co je horší, více cynické a pokrytecké: zda to co psali předtím nebo to, co píší teď. Objektivně je však zřejmé, že mnoho takzvaných intelektuálů a úctyhodných akademiků disponují velmi flexibilním svědomím a zásadami. Příliš mnoho z těchto lidí považují své osobní blaho, kariéru a výsady za mnohem důležitější než jakákoli politická přesvědčení, která mohou ale nemusí mít. I oni jsou pevně přesvědčeni, že peníze nepáchnou.

Člověk by si skoro mohl až myslet, že se tento proud špíny už nedá více znečistit. Ale jeden by se mýlil. Nový seriál, Trocký, původně vytvořený pro Ruskou televizi, a který má v úmyslu popsat život Lva Davidoviče Trockého, vytváří nový, nejnižší bod v tomto močálu lží a překrucování.

Život a úspěchy Trockého

Bohužel by to vyžadovalo náš vlastní seriál, abychom dokázali odpovědět na všechen tento nesmyslný odpad prezentovaný v tomto seriálu jako „historické drama“. Nebylo by přehnané říci, že každá jedna z těchto 400 minut obsahuje alespoň jednu lež a někdy dvě, takže se musíme omezit na vyvracení pouze těch nejvážnějších a nejsměšnějších z nich. Pro zbytek postačí říci, že jediné dvě věci, které jsou v tomto seriálu historickými fakty, jsou jména a příjmení postav. Kromě toho je toto dílo ryzí fikcí a to mimořádně hrubou.

Leon Trocký byl velkým marxistou a jednou z významných osobností 20. století. Jako mladý muž hrál vedoucí úlohu v Ruské revoluci v roce 1905, kdy byl ve věku 26 let předsedou Petrohradského sovětu. Z jeho marxistické analýzy této velké události byl schopen navrhnout jeho teorii permanentní revoluce, kterou uvedl v praxi v říjnu 1917.

Spolu s Leninem vedl Říjnovou revoluci. V té době byla Bolševická strana všeobecně známá jako strana Lenina-Trockého. Během občanské války, když byl Trocký komisařem vojenství (pozice, kterou zastával do roku 1925) bylo Sovětské Rusko napadeno 21 armádami zahraniční intervence. S holými rukami se mu podařilo vytvořit novou Rudou armádu, schopnou ubránit Sovětskou republiku proti krvavé kontrarevoluci.

Trocký hrál vedoucí roli v budování Komunistické internacionály, kde během prvních pěti kongresů sepsal její manifesty a mnohá z nejdůležitějších politických prohlášení. Byl aktivní v období hospodářské rekonstrukce, ve které reorganizoval rozbité železniční systémy SSSR. A to on byl první, kdo obhajoval pětileté plány (které tehdy Stalin odmítal).

Po Leninově smrti se Trocký ukázal jako jediný schopný analýzy degenerace SSSR a povahy stalinismu. Vedl boj Levé opozice a bránil principy Říjnové revoluce proti stalinistické kontrarevoluci. Nakonec, věnoval svůj život boji za zachování myšlenek a praporů Bolševismu pro další generaci.

Taková postava a takový život by mohly poskytovat dostatek materiálů pro mnoho filmů a seriálů, přibližujících skutečného Trockého, jeho myšlenky a události, které je formovaly jsou v této parodii na „životopisný film“ absolutně nepřítomny. Tento seriál ani zdaleka neudává pravdivý popis Trockého života a myšlenek, ale pouze opakuje staré pomluvy házené na Bolševiky, například již únavný mýtus „německého zlata“, který byl nesčetněkrát odhalen. Není zde jediné slovo, které je nové.

Ale i s těmito nízkými standardy je tento seriál mimořádně hrubým a neohrabaným dílem. Jeho autoři ukazují znovu a znovu svou úplnou neznalost historie. Omezíme se na dva nejzářnější příklady. S ohledem na mírové vyjednávání v Brest-Litevsku jsme informováni o tom, že během dnů vyjednávání se v německém přístavu Kiel rozpoutá vzpoura, která zažehne začátek revoluce v Německu. Ve skutečnosti, Německá revoluce proběhla v listopadu 1918, téměř rok po Brest-Litevsku.

Ještě komičtější je, že šéf německé delegace Hoffman, oznamuje, že „pokus o revoluci v Německu selhal“, sklíčený Trocký je tak nucen přijmout všechny Kaiserovy požadavky. Jak mohl generál Hoffman oznámit neúspěch revoluce, která se dosud neuskutečnila, je záhadou, kterou mohou vysvětlit pouze autoři tohoto seriálu. Tvrzení, že Německá revoluce selhala je postavené na hlavu. Místo neúspěchu, vítězná Německá revoluce v roce 1918 nejenže svrhla císaře, ale ukončila první světovou válku. Ale proč fakty kazit „dobrý“ příběh?

V jiné epizodě nám bylo řečeno, že protibolševické povstání v Kronštadtu proběhlo v březnu 1918 v důsledku jednání Trockého. Jsme poté udiveni, když se od revoltujícího námořníka dozvíme, že si Bolševici uzurpovali moc „tři a půl roku“. Podle těchto počtů byli bolševici u moci od roku 1915!

Kronštadtské povstání proti Bolševikům se neuskutečnilo v roce 1918, ale v březnu 1921. Nebylo prováděno revolučním námořnictvem, které pomáhalo Bolševikům převzít moc v letech 1917-18 a které bylo převážně složeno z dělnické třídy, ale rekruty z řad ukrajinských rolníků, kteří byli podněcováni proti bolševikům reakčními elementy. Jediným způsobem jak by tvůrci seriálu dokázali načrtnout jakoukoliv souvislost mezi Trockým, rudými námořníky (z roku 1917) a Kronštadtským povstáním, by bylo vše posunout o tři celé roky dopředu.

Misogynie a antisemitismus

Autoři projevují skutečně opovrženíhodný postoj k ženám. Jejich do očí bijící misogynii lze zahlédnout v každé z osmi epizod. Není zde jediná ženská postava, která není prezentovaná jako nějaká bezmocná dámička, věrná služka, sexuální objekt nebo nějaká kombinace všech tří jmenovaných.

Natalia Sedova, soudružka Trockého a partnerka po většinu jeho života, je poprvé vyobrazena jako apolitická buržoazní světačka, později jako dlouho trpící hospodyňka působící po celou dobu jako politicky nečinný objekt a nikoliv jako revolucionářka. Tento děsivý postoj k ženám je dále zdůrazňován zbytečnými nahými záběry a trapnými sexuálními scénami, které jsou pravidelně diváku prezentovány.

Larissa Reisnerová byla vynikající revolucionářkou a Bolševickým kádrem. Hrála důležitou roli v revoluci a v řadách Rudé armády, bojujíce v oblasti Volhy v občanské válce. Také se zúčastnila Německé revoluce. Pokud bychom měli uvěřit seriálu, strávila by tato spisovatelka a revolucionářka většinu ruské občanské války nahá. Další ženské postavě, Fridě Kahlo, se dostane stejného zacházení, když se veškeré viditelné důkazy o jejím dlouhodobém postižení odstraní, aby neodvracely pozornost od pornografického účelu.

Nejvýraznější vyjádření těchto předsudků jsou vložena těmito ničemy do úst Trockého, který měl Sedové říci: „Masy mají ženskou psychologii (?). Vy jste pasivní od přírody (!). Čekáte na to, co vám muž nabídne a vyberete si to nejlepší. Lidé jsou stejní...když vidí silného a sebevědomého muže, najednou leží pod ním“.

Jakýkoli vztah mezi tímto naprostým nesmyslem a myšlenkami Lva Trockého je samozřejmě čistě imaginární.

Toto vše nám o Bolševicích a zejména o revolucionářkách naprosto nic neříká. Ale hodně to říká o psychologii parazitických oligarchů a degenerované kastě intelektuálních prostitutů ve službách těch, kteří dnes vládnou nad lidem Ruska. Pro muže, kteří mohou schválit zákony umožňující manželům, aby fyzicky týrali své ženy (carské zákony, které bolševici zrušili okamžitě po převzetí moci), je idea, že by žena mohla mít své vlastní myšlení, přirozeně mimo jejich chápání.

Když se podíváme na Putinova Trockého, nejsme nikdy daleko od temného světa antisemitismu. Skutečný Trocký sotva zmínil svůj Židovský původ. Když se ho zeptali na jeho národnost, bylo známo, že odpověděl, že je „socialista“. Pro tvůrce tohoto seriálu je však tento aspekt Trockého původu naprosto důležitým. V každé epizodě, je Trockému připomínáno jeho židovství, buď ve formě antisemitské nadávky, nebo výslovným upozorněním, že „boha milující“ lid Ruska nikdy „nesnese Žida, jako svého vůdce“.

Spolu s tím se váže neustálé a výslovné zobrazování Trockého jako „monstra“, „démona“ atd. Není třeba odborníka k vidění paralely s antisemitskou bílou propagandou užívanou během občanské války. V několika scénách je rudá hvězda transformována do něčeho velmi podobného rudé Davidově hvězdě. Fašističtí Černosotněnci líčili Říjnovou revoluci jako „židovsko-bolševické spiknutí“. Putinovi ochočení režiséři teď zpívají stejnou písničku.

Ještě horší je, že tito „podomní prodejci“ těchto nechutných předsudků se snaží hodit vinu svého vlastního antisemitismu na ramena Bolševiků a revolučního dělnictva. Téměř každá antisemitská nadávka, je v seriálu vložena do úst Bolševika nebo revolučního proletáře. Jasně vytvořený závěr tedy je, že Bolševici hnali nejspodnější a nejodsuzovanější vrstvy společnosti proti nevinným Židům kvůli získání moci. Toto je skandální lež a přesný opak faktů.

Bolševici vždy bojovali proti antisemitismu jak před, tak po uchopení moci. Bolševici zřídili ozbrojené obranné skupiny, aby bránili Židy proti antisemitským pogromům, které prováděli fašističtí Černosotněnci a reakcionáři, kteří provolávali heslo „Bijte Židy a zachraňte Rusko!“ Spojení mezi antisemitismem a carovou základnou podpory bylo tak blízké, že Pravda zveřejnila na titulní straně „Být proti židům je být pro cara!“

Bolševická strana důsledně bojovala za vymýcení pohromy antisemitismu, který měl pod cary dlouhou a krvavou tradici. Až během stalinistické kontrarevoluce se tento reakční jed začal znovu objevovat, když se byrokracie začala opírat o nejspodnější vrstvy. Tato skutečnost je samozřejmě v seriálu tiše zamlčena, možná z prostého důvodu, že i pod stalinismem nedosáhl antisemitismus tak monstrózních a explicitních proporcí, které byly dosaženy v Putinově Rusku.

Pohrdání masami

Tento seriál není jen pomluvou proti Lvu Trockému a Bolševikům. Je to podlý útok na ruské masy jako celek, zejména pracující, kteří svrhli staleté carské monstrum a vytvořili první dělnický stát v historii (pokud vyloučíme hrdinskou, ale tragicky krátkou Pařížskou komunu).

Autoři tohoto seriálu projevují své naprosté pohrdání nejen ženami, ale i dělnickou třídou. Obě tyto skupiny jsou zobrazovány jako pasivní, neznalé a nemyslící prvky, vhodné pouze k tomu, aby byly ovládány a utlačovány. V žádném okamžiku nejsou pracující zobrazováni jako něco jiného než polo-kriminální masa, jejíž jediný podíl na revoluci je potenciál pro pogromy a loupeže.

Nebezpečí ruských „temných mas“ je neustálé zmiňováno po celý seriál. Toto odráží smrtelný strach z mas, který pocítili vládci Ruska před rokem 1917 a který je dodnes přítomen. Carský vězeňský dozorce, od něhož vzal Trocký svůj pseudonym, to dokonale vystihuje, když říká, že: „Rusové mohou být pouze ovládáni pro jejich vlastní dobro“.

Dokonce i otec Trockého je rekrutován do tohoto sboru proti dělnické třídě. Herec, který ho hraje se vyjádřil: „Nedokážeš si představit, jakou odpornou šelmu pouštíš ven... je to pekelný oheň! Od ďábla!“ Netřeba dodávat, že tato slova nebyla nikdy vyřčena, ale přesně vyjadřují skutečný postoj ruské vládnoucí kliky k masám ruského lidu.

V návaznosti k této argumentaci je vztah mezi masami a revolučními vůdci samozřejmě zobrazován jako vztah stáda šelem spojeného s hesly několika intelektuálních spiklenců. To nám připomíná reakci tajné carské policie, která při střetu s revolučními vzpourami v námořní flotile nemohla vymyslet jiné vysvětlení, než že jde o práci „revolucionářských agitátorů“.

Přístup Trockého i Lenina k masám a jejich roli v revoluci je zfalšován stejně. Lenin v seriálu říká: „Chci změnit svět. Co s tím mají co lidé společného? Lidé jsou nástrojem“. Ve starověkém Římě byla jediná produktivní třída, otroci, popsána jako instrumentum vocale – nástroje s hlasy. Pro vládnoucí třídu byli dělníci vždy považováni za nástroje, pouhé pasivní depozitáře nadhodnoty. To platí i dnes v Rusku.

Celým skutečným středobodem Ruské revoluce bylo to, že si pracující třída uvědomila svou moc, jako hlavní sílu sociálního pokroku. „Nástroje“ se hnuly vpřed, aby převzaly moc do vlastních rukou prostřednictvím sovětů. To však bylo možné pouze díky přítomnosti Bolševické strany pod vedením Lenina a Trockého. Vládnoucí třída jim za to nikdy neodpustila.

Trocký ve své „Historii Ruské revoluce“ napsal: „Historie revoluce je pro nás v první řadě dějinný vstup mas do vlády nad vlastním osudem“. Role strany byla stejně důležitá, což zmínil průzračně jasně: „Aby mohl proletariát převzít moc pevně a jistě do svých rukou, potřebuje stranu, která daleko předčí ostatní strany v jasnosti své myšlenky a v jejím revolučním odhodlání“ (V obraně Října). Právě tyto prvky určují v konečném důsledku průběh revolucí, nikoli „silný, sebevědomý muž“, tak milovaný buržoazními historiky.

Pokud vším, co je pro revoluci zapotřebí, je „aktivovat“ masy s jejich povoláním do zbraně, proč se revolucionáři nechopili moci v únoru 1917, nebo ještě lépe, 1914? Pravdou je, že jejich moc nevycházela z jejich schopnosti „aktivovat“ masy, ale svou schopností získat důvěru velkých skupin pracující třídy a vojáků. To vyžadovalo stranu oddaných marxistických dělníků, „výkvět progresivní třídy“, bez níž by klíčová role Lenina a Trockého v revoluci nebyla možná, což je fakt, který Trocký velmi dobře chápal a mnohokrát vysvětlil.

Říjnová revoluce

Autoři tohoto filmového díla mohou být obviněni z mnoha věcí, ale umělecká tvořivost mezi ně nepatří. Nejsou kreativní ani ve svých falzifikacích, pouze opakují staré pomluvy, které byly dávno odhaleny. Není tedy žádným překvapením, že během svého probírání v popelnici, vylovili staré obvinění, že Říjnová revoluce byla „převratem“.

Trocký, jak nám bylo řečeno zajistil celé převzetí moci na vlastní pěst, dost k překvapení bolševiků, včetně Lenina, který, v překvapivém útoku amnézie, zapomněl na skutečnost, že naléhavě vyzýval stranu, aby převzala moc už od září. A jak si tito lidé milují hrát s daty! Druhý všeruský sjezd sovětů je dokonce posunut o nejlepší část dne, přičemž všechny debaty a hlasování byly vymazány. Proč? Pouze aby dodal (falešný) dojem, že sjezd sloužil pouze jako jako vítězný mítink po ukončení povstání.

Tvrzení, že Říjnová revoluce byla převratem, se nevyhne sebemenšímu kritickému zkoumání. Je třeba si však položit otázku, Pokud se Trocký rozhodl sám uchopit moc v říjnu 1917 pomocí spiknutí, proč tedy tak neučinil už v květnu, červnu nebo jiném měsíci? Mimoto bychom se mohli naučit toto magické zaklínadlo, kterým by se mohla malá skupinka spiklenců, nebo jak je tomu v tomto případě, jeden jedinec, chopit moci v zemi 150 milionů lidí. Pak bychom mohli převzít moc příští pondělí v devět hodin ráno. Argument je tak hloupý že i obyčejné šestileté dítě ho může prohlédnout. „Intelektuální“ kritici bolševismu však postrádají i takovou úroveň porozumění.

Ale oponenti října zde mají malý problém. Skutečné povstání v Petrohradě bylo prakticky bezkrevnou záležitostí. Důvodem bylo to, že po měsících trpělivé revoluční práce se bolševikům podařilo získat rozhodující většinu v sovětech po celém Rusku. To se nestalo ve stínu, ale otevřeně, před masami dělníků v továrnách a vojáků v zákopech. Desítky tisíc dělníků bylo ozbrojeno a organizováno v rudých gardách; a neúnavné agitování Trockého bylo klíčovým faktorem při získávání celých posádek od prozatímní vlády na stranu Petrohradského sovětu.

To, co se stalo v říjnu 1917, nebyl převrat, ale největší lidová revoluce v historii. V období pouhých devíti měsíců se masy naučili ze zkušenosti, že strana Lenina a Trockého nabídla jediný způsob jak dovést revoluci až do konce. Samozřejmě, že samotná myšlenka, že by se obyčejně pracující muži a ženy vyzbrojili a organizovali se v rámci vědomého svržení státu, který již ztratil veškerou autoritu, je pro autory seriálu „Trotsky“ a všech ostatních nepřátel socialismu nepochopitelná. Ale je to přesně to, co se stalo 25. října 1917 – vyvrcholení procesu, který započal v únoru.

Masový pohyb dělníků a vojáků pod vedením bolševické strany představoval klíčový prvek Říjnové revoluce. Ale nic z toho zde není zobrazeno. Celá revoluce je tak snížena na úroveň cirkusu nebo melodrama s padouchy malovanými v nejčernějších barvách. Místo historických vysvětlení máme černé umění konspirace. Namísto skutečných osob zde máme loutky, jejichž trhavé pohyby jsou ovládány šňůrkami taženými bezohlednými loutkaři. Místo hrdinů revoluce zde máme směšné papírové ďáblíky. Cirkusy a papíroví ďáblíci jsou však pro zabavení malých dětí a nemají nic společného s historickou pravdou.

Trocký a Rudá armáda

Tvůrci seriálu by nás rádi nechali uvěřit tomu, že Trocký vyhrál občanskou válku za použití násilí a represí „biblických rozměrů“. Obraz jeho ohromného obrněného vlaku chrlícího černý dým, je často opakovaným refrénem v celém seriálu, během kterého mají diváku stát vlasy na hlavě hrůzou, a který ho zároveň vystavuje zcela smyšleným příkladům Trockého bezohlednosti. V jedné epizodě vidíme Trockého vydávat rozkaz, aby byly všechny prchající jednotky zdecimovány, ve stylu římského generála; v jiné vidíme, jak jeho jednotky postříleli celou vesnici, jen aby mohli nasekat dřevěné hroby rolníků jako palivo. Tyto a další obskurní fantazie se používají k podpoře satanistického obrazu revolucionářů, který byl již, dávno před Ruskou revolucí součástí agendy reakcionářů.

Dělnický stát, který vznikl v říjnu 1917, se střetl s jednotnou frontou reakce, která spojila všechny síly nepřátelské k revoluci jak v Rusku, tak s 21 zahraničními armádami. Stará ruská armáda, která shnila ještě před Říjnem, již neexistovala. V průběhu jednoho roku dokázal Trocký z ničeho vybudovat novou armádu a proměnit ji v bojovou sílu schopnou vyhrát ohromná vítězství proti zlovolnému a dobře financovanému nepříteli. Jak Lenin jednou řekl Maximu Gorkému: „Ukaž mi jiného muže (udeřiv pěstí o stůl), schopného za rok vytvořit vzornou armádu, a získat si i respekt vojenských specialistů.“

Je základní pravdou, že všechny války zahrnují násilí. Násilí je o to více přítomno v případě občanské války, kdy malá menšina vykořisťovatelů čelí povstání vykořisťovaných mas. Takové války se vyznačují extrémním násilím. Ruská občanská válka nebyla výjimkou. Ve skutečnosti by však represe sama o sobě nikdy nestačila, aby vyhrála občanskou válku. Kdyby tomu tak bylo, Bílí by ji vyhráli desetkrát. Hromadné popravy, krvavé antisemitské pogromy a brutální útlak národnostních menšin byly dobře popsanými charakteristikami ochrany „civilizace“ podle Bílých.

Krvežíznivost Bílých byla dobře známá i jejich spojencům:

„Americký velvyslanec v Japonsku, Rowland Morris, uvedl, že po celé Sibiři pod Kolčakovou vládou panovaly „orgie zatýkání bez obvinění; popravy dokonce i bez předstírání soudu; a konfiskace bez oprávnění.“ Panika a strach zasáhly každého. Lidé se navzájem podporovali a žili v neustálém strachu, že na ně nějaký agent či nepřítel zařve že se jedná o Bolševika, a odsoudí je tím k okamžité smrti. Mezi těmi, kteří byli zabiti, byli bývalí členové ústavodárného shromáždění a železniční dělníci, kteří stávkovali pro vyšší mzdy. V Jekatěrinburgu, kde Bolševici popravili Cara Mikuláše II. a jeho rodinu, dovolil Kolčak kozákům zmasakrovat nejméně dva tisíce Židů, což byla část větší vlny pogromů“ (přeloženo z originálu: The Russians Are Coming, Again: The First Cold War as Tragedy, the Second as Farce, by Jeremy Kuzmarov and John Marciano)

Co by bylo osudem Ruska, kdyby se bílým podařilo revoluci zaškrtit? Tuto otázku si autoři seriálu nikdy nekladli, natož aby na ní odpověděli. Určitě by ale nepřišla mírumilovná liberální demokracie. Místo ní bychom měli ruský fašismus, hrůzný režim, který by v podmínkách tehdejšího zaostalého Ruska byl ještě zlovolnějším monstrem, než režim Mussoliniho.

Trocký a Rudá armáda vyhráli válku ne proto, že by byli násilnější než druhá strana, ale proto, že byli vyzbrojeni teorií a revoluční propagandou. Bojovali s puškami a bodáky, ale také ideemi. Na venkově nabízeli Bolševici rolníkům půdu, na rozdíl od Bílých, kteří nejprve a především reprezentovali zájmy velkostatkářů. Stručně řečeno, Rudá armáda vybojovala třídní boj až do vítězství. Rudá armáda dokonce prováděla demoralizaci v řadách nepřítele, rozdávala letáky v angličtině a dalších cizích jazycích, s výsledkem vzpour v každé z armád zahraniční intervence, které musely být nakonec z Ruska staženy.

V průběhu historie zde bylo mnoho příkladů otrockých povstání, která byla vždy s největší brutalitou potlačena. Po porážce Spartaka, ukřižovali Římané tisíce otroků podél Via Appia. Tento druh násilí je přijatelný pro vládnoucí třídu a její obránce. Ale v Ruské revoluci se pro jednou vyzbrojili otroci, kteří se postavili na odpor a vyhráli proti ohromné přesile. To je to, co Bolševikům nikdy vládnoucí třída neodpustí. Proto vládnoucí třída démonizuje Rudou armádu více, než jakoukoliv jinou armádu v historii. A právě z tohoto důvodu je Trocký, muž, který vybudoval Rudou armádu a vedl ji k jejímu vítězství, zvláště démonizován Putinem a oligarchií – přímými potomky kontrarevolučních bílých banditů.

Trocký potkává Freudova ducha

Charakter Trockého, jak je představován v seriálu, je nudným klišé fanatického, mocichtivého a psychopatického „revolucionáře“. Pro poskytnutí nějakého „vědeckého“ ospravedlnění pro tuto charakterizaci bylo nutné zavolat váženého svědka obžaloby. A kdo by lépe podal výpověď o kriminálním šílenství než otec psychoanalýzy, Sigmund Freud? V jedné scéně Freudův duch (ano, oni ho opravdu chudáka vzbudili z jeho hrobu, aby vypovídal) informuje Trockého, že je dokonce mnohem horší než „sériový vrah“, nebo „náboženský fanatik“.

Tato idiotská scéna skutečně proráží všechny meze intelektuální nečestnosti. Těžko říci, kdo je zde uražen více: Zda Trocký nebo nešťastný Freud, jehož duch ani nesmí odpočívat v pokoji, ale je vytažen z rakve, aby se zakladatel psychoanalýzy stal kompletním šaškem.

Ve skutečnosti to není Freud, kdo by byl šaškem. Ať už si o něm myslíme cokoliv, byl to důsledný a svědomitý badatel lidské psychiky. Ne, tento epiteton musí být vyhrazen pro lidi, kteří tuto nesmyslnost vložili do úst člověka, který je dlouho mrtvý a tudíž nemůže vypovídat. Jelikož se však Sigmund Freud, ani jeho duch nikdy nesetkali s Trockým, stěží by byli schopní učinit nějaká prohlášení týkající se jeho dobrého, špatného nebo lhostejného duševního stavu.

Co je pravdou je to, že Trocký byl snad jediným velkým marxistickým teoretikem, který projevil zájem o Freudovy teorie a který o nich psal. V jednom zajímavém článku porovnává Freuda s velkým ruským psychologem Pavlovem. Říká, že Pavlov připomíná člověka, který se ze shora dívá dolů do hluboké studny, zatímco se Freud dívá vzhůru z hlubin studny lidského vědomí. Je to zajímavá myšlenka. Co se týče lidí, kteří vykouzlili Freudova ducha pro jejich vlastní účely, můžeme o nich jen říci, že nejsou jak na vršku studny, tak ani pod ní, ale jsou ponořeni v hluboké bezedné jámě nevědomosti a hlouposti.

Zvláště nechutným prvkem v tomto všem je cynický pokus zneužít potomky Trockého k pošpinění postavy jejich otce. Po celou dobu je Trocký zobrazován jako naprosto nestarostlivý a nedbalý manžel a otec, který říká, že při smrti svých čtyř dětí nic necítil. Je dokonce obviněn z odpovědnosti za jejich smrt.

Jaká jsou fakta? Stalin byl monstrem, který systematicky vyvraždil nejen své oponenty a konkurenty, ale i jejich ženy, děti, příbuzné a přátele. Staré Bolševiky vystavil nelidskému mučení, aby je donutil se přiznat k ohavným zločinům, vsituaci, kdy byli zcela nevinní. Nechal je se navzájem polévat bahnem a pak je nechal zabít. Ale jeden muž mu unikl, tím mužem byl Lev Trocký, muž, kterého se bál nejvíce, a byl odhodlaný jej umlčet.

Ve své žízni po pomstě nemilosrdně vystopoval, mučil a zabíjel každého, kdo měl s Trockým vůbec nějaké spojení. Tak velký byl paranoidní strach z tohoto muže a jeho myšlenek. Každého z potomků Trockého zavraždil, jednoho po druhém. Lev Sedov byl zavražděn v Pařížské nemocnici, kde se zotavoval z operace.

První žena Trockého, Alexandra Sokolovská, která ho přivedla k myšlenkám marxismu, a která s ním sdílela jeho první exil na Sibiři, byla zatčena a poslána do koncentračního tábora, kde zahynula. Její první dcera zemřela na tuberkulózu ve dvacátých letech. Druhá, Zinaida (matka Estebana Volkova) byla Stalinem dotlačena k sebevraždě.

Snad nejtragičtějším případem, bylo zavraždění nejmladšího syna Trockého, Sergeje, který nebyl aktivní v politice, a který proto zůstal v SSSR, když jeho otec odešel do exilu. Stalin ho nechal zatknout a pokusil se ho přimět, aby se zřekl a veřejně odsoudil svého otce. Odmítl a byl poslán do koncentračního tábora, kde byl zastřelen.

Tvrdit, že Trocký a jeho žena byli lhostejní k osudu svých dětí, je nejvulgárnější a nejnechutnější ze všech lží, které naplňují každou kapitolu této ohavnosti. Trocký byl tak zničený nad těmito zprávami, že ve skutečnosti zvažoval sebevraždu jako naději, že Stalin propustí jeho syna. Věděl však, že to není možné. Jakmile Sergej spadl do spárů netvora, jeho osud byl zpečetěn.

Falešná obvinění

Toto není jediný pokus položit vinu za kruté zločiny Stalina na ramena Trockého. Dosti odporné je nenadálé tvrzení, že Trocký posiloval svou moc „masovými popravami významných komunistů“.

Takzvaný „Rudý teror“ označuje opatření, která přijali Bolševici v reakci na atentáty na přední vůdce Bolševiků a na pokus o vraždu Lenina teroristy. Tato opatření měla obranný charakter a byla zaměřena výhradně na nepřátele revoluce, uprostřed krvavé občanské války. Bezohledný pokus spojit toto se Stalinovými procesy a masovými popravami je opovrženíhodný.

Tato pobuřující lež je určena k zakrytí Stalinových čistek z třicátých let. V těchto čistkách bylo tisíce a tisíce přesvědčených komunistů posláno na smrt za to, že bránili skutečné myšlenky a tradice bolševismu. Byli, jak v té době poukazoval Trocký, oběťmi jednostranné občanské války proti Bolševické straně, vedené stalinistickou byrokracií, která se dostala k moci skrze mrtvá těla Leninovy strany.

Autoři této pomluvy chtějí ukázat, že stalinismus a bolševismus byly jedním a tím samým, protože oba používali násilné metody. Abychom mohli odpovědět na tyto pomluvy, mohli bychom se ptát, že pokud byl Stalinův totalitní režim následovníkem bolševismu, proč potom tedy bylo nutné, aby Stalin fyzicky odstranil všechny bolševické vůdce, kteří převzali moc v roce 1917? Skutečností je, že bolševismus a stalinismus, daleko od toho býti si rovnými, se vzájemně vylučují.

Stalin, jakožto agent kontrarevoluce, ustanovil vládu teroru, nikoli proti kontrarevolucionářům, ale proti komunistům a pracujícím, z nichž miliony byly odeslány do věznic GPU nebo gulagů, kde zahynuli. Tento zločinec se nezastavil před ničím, aby zničil i poslední živou stopu z Října. Přál si vymazat památku Října. Nebyl to nikdo jiný než Trocký, který odvážně bojoval, aby hájil čistý prapor bolševismu. Proto ho musel Stalin zavraždit za každou cenu.

Bývalý agent KGB Vladimír Putin ukazuje na Lenina a Trockého obviňujícím prstem, ale nemá nic proti použití násilí proti svým vlastním politickým oponentům. Jeho režim je založen na organizovaném státním násilí. Jediný rozdíl je v tom, že stát, jehož je hlavou, již není státem zkažené stalinistické byrokracie, nýbrž nekonečně více zkorumpovanou a degenerovanou oligarchií bankéřů a kapitalistů. A tento stav je založen na lžích, podvodech a falsifikacích více, než za Stalina.

Vražda

Kott a Statský, kteří cynicky zfalšovali život Lva Trockého, pokračují v představení ještě grotesknějším falšováním jeho smrti. Ve velkém finále, vrah Trockého, Frank Jacson (katalánský stalinista jehož skutečné jméno bylo Ramon Mercader) je nám představen v nejpříznivějším světle, jako čestný novinář s komunistickými sympatiemi, který vstupuje do blízkého vztahu s Trockým, aby o něm údajně napsal jeho životopis.

Toto je od začátku až do konce nepravdivé. Mercader byl stalinistický agent, který cynicky svedl mladou americkou trockistku, kterou využil, aby pronikl do domu Trockého za účelem spáchání chladnokrevné vraždy. K tomuto účelu zaplavil stráže dárky a nabídl, že bude provádět všechny druhy služeb, jako bylo používání jeho vozu k převozu Alfreda a Margarite Rosmerových do Veracruzu atd. Těmito prostředky si postupně získal důvěru stráží, zatímco předstíral, že nemá zájem o politiku.

Myšlenka, že měl Jacson-Mercader blízký vztah s Trockým, je naprosto falešná. Takový vztah neexistoval. Žádné diskuze mezi nimi nebyly, jako například ty zcela fiktivní, které se v seriálu objevují. Trocký ho ve skutečnosti považoval za dobrosrdečného, ale politicky neznalého diletanta. Jen neochotně souhlasil, že si přečte článek, který mu předal z úcty k laskavostem, které dělal pro jeho přátele a rodinu. Ve skutečnosti Trocký začínal být vůči Mercaderovi podezíravý a řekl své ženě, Natálii Sedové, že už ho nechce vidět. To bylo v den atentátu, 20. srpna 1940.

Kvůli neopatrnosti stráží, kteří byli mladými a nezkušenými trockisty (Trockého nebránila mexická policie, jak je křivě představeno v seriálu), bylo v tomto osudném dni Mercaderovi umožněno vstoupit do domu a býti zanechán s Trockým o samotě. Pokud bychom měli věřit verzi Kotta a Statského, tak se u tohoto sympatického vraha (z důvodů, které jsou záhadou) náhle rozvíjí špatné svědomí a rozhodne se jej „očistit“ a opustit Trockého dům.

V tomto okamžiku se ocitá pod zuřivým útokem Trockého, který ho opakovaně bije přes hlavu svou holí. Mercader, jednající čistě v sebeobraně, popadne krumpáč, který záhadně visí na zdi, a udeří s ním Trockého, čímž ho zabije. Jako obvykle v této absurdní pantomimě byla pravda postavena na hlavu. Oběť se stává agresorem a vrah nevinnou obětí!

Jaká jsou fakta? Po získání přístupu k Trockému pod záminkou opravy článku, který napsal, stál vrah za svou bezbrannou obětí, čtoucí článek, který ji byl podán. Když byl Trocký dostatečně rozptýlený, udeřil ho Mercader vší silou cepínem se zkrácenou rukojetí.

Fakta tohoto případu nemohou být nijak zpochybněna. Jak poukázal Esteban Volkov (viz. Výše uvedený email), mexická policie v té době provedla důkladné vyšetřování, včetně podrobné rekonstrukce vraždy v přítomnosti vraha. Mercader nejednal v sebeobraně, ale spáchal chladnokrevnou vraždu, kterou plánoval měsíce dopředu.

Vražedná zbraň nebyla zavěšena na zdi. Nesl ji skrytě pod svým kabátem (měl také nůž a pistoli). Boj opravdu proběhl, ale ten přišel po, nikoliv před smrtelnou ranou.

Ať už z nervozity nebo jakéhokoliv jiného důvodu, vrah nebyl tak úspěšný ve svém cíli. Trocký nezemřel okamžitě. Bojoval odvážně, navzdory svému strašnému zranění, při čemž zavolal stráže na pomoc. Udržel si vědomí dost dlouho na to, aby identifikoval svého útočníka a nařídil ho nezabíjet: vyžadujíce, aby později mluvil.

O den později, byl velký marxista a vůdce Ruské revoluce mrtev. S vraždou Trockého dokončil Stalin svou vyhlazovací kampaň proti Bolševické straně. Splnil svou úlohu hrobníka revoluce, jak Trocký předpověděl. Tímto krokem bylo uchvácení moci ruské dělnické třídy byrokracií úplné. Síla stalinistické byrokracie se zdála nezdolná.

Historie se však stalinistům pomstila. Byrokracie podkopala plánovanou ekonomiku skrze svou neschopnost, korupci a špatné řízení v obrovském měřítku. Byrokraté nakonec zničili Sovětský svaz, a připravili cestu pro obnovu kapitalismu a likvidaci všech zisků Říjnové revoluce.

Nyní se vnuci staré stalinistické byrokracie proměnili v kapitalistické podnikatele. Oblékají se do elegantních obleků, jejich ženy jsou ověšeny drahokamy, žijí v palácích, jezdí v drahých autech a létají v soukromých letadlech. Tento gang bohatých povýšenců se obohatil na úkor ruské dělnické třídy. Horlivě si přejí zlikvidovat všechny vzpomínky na Říjnovou revoluci. Odporné pomluvy, vyzdvižené proti Trockému, jsou jen ošklivou špičkou obrovského ledovce lží a falšování, které za tímto účelem byly vytvořeny.

Krize kapitalismu však staví na nohy novou generaci pracujících. Po celém světě lze pociťovat první otřesy revoluce. Leon Trocký, ten velký revolucionář, vůdce Října a mučedník pracující třídy, zasvětil celý svůj život věci pracující třídy, boji za socialismus, a za nový a lepší svět.

Obracíme se zády k pomluvám našich nepřátel. Zastupují zchátralý a senilní společenský řád, kterému je předurčeno být svržen. Naše přesvědčení hledí do budoucnosti a naše vize je tou, která inspirovala Lva Davidoviče Trockého k napsání jeho posledního poselství světu:

„Život je krásný. Nechť ho budoucí generace očistí od všeho zla, útlaku a násilí a užívají si jej naplno“ - Lev Trocký, Mexico City, 27. února 1940